Mgr. David Gajdošík

Za svou nejlepší učitelskou přednost považuji to, že nejsem učitel. Tedy lépe řečeno, že jsem původně vystudoval i pracoval jako technolog. Teprve až po pracovních zkušenostech jsem začal učit.

Mým prioritním cílem je šťastný a sebevědomý jedinec. Aby tohoto šlo docílit, snažím se, seč můžu, o aplikaci tří nosných bodů:

1) Respekt a uznání

snažím se vytvářet přátelské prostředí, ve kterém se zúčastnění respektují a dovedou si říct jak příjemné, tak nepříjemné věci, bez pocitu viny a strachu
oceňuji kreativitu a nápady, v kombinaci s respektem k ostatním
na žáky se nechci dívat jen pohledem, "že to tak udělali", ale hledám příčinu, proč to udělali zrovna takto
posiluji silné stránky každého jedince (i ty s kterými třeba nesouhlasím), naopak opravdu netoužím po "jednotnosti"
snažím se o uznání i těch méně viditelných, stejně tak ale podporuji ty silnější na jejich cestě

2) Důvěra, že to dokážeš

vůbec mi nevadí chyby a nedostatky - jsem přesvědčen, že právě ty vedou k odbourání strachu a pocitu viny, zvláště v případě, když si je uvědomí a snaží se o jejich zlepšení
proto se cíleně snažím nikoho neponižovat, nezesměšňovat, ani netrestat za to, že se mu něco nepovedlo, ani za jinakost
nátlak ve vzdělávání nefunguje (např. důtky fungují sice "skvěle", ale jen velmi krátkodobě - tedy vlastně nefungují). Já se snažím o dlouhodobější efekt, a proto nátlakové metody mi jsou cizí.
naopak se snažím o podporu toho, že to dokážeš, a to i za cenu opakovaných neúspěchů a nemožnosti rychlých viditelných výsledků
podporuji úsilí o překonávání domnělých překážek a možností

3) Dovednosti a znalosti

bez znalostí neuděláme nic, jsou nutné a potřebné pro praktický život
snažím se rozvoj uvažování v souvislostech - proto se ptám na otázky typu "proč to tak je", "kde to najdeš", "vysvětli, proč by to nemohlo jít jinak" ...., které upřednostňuji, před naučenými frázemi ze sešitu
ještě cennější jsou ty dovednosti - tedy obrovský soubor věcí, díky nimž dokážeš své znalosti naplno využít

Je pochopitelné, že se mi to ne vždy daří. Svými postoji i přístupem se však o to snažím. Zároveň si uvědomuji, že se nikdy nedovedu zavděčit úplně všem žákům ani jejich rodičům.

Za další svou přednost považuji i to, že mám zkušenosti z úplně rozličných typů zařízení pracujících s dětmi. Namátkově:

s několikaletou prací s dětmi z dětských domovů
s mnohaletou prací ve sdružení dětí a mládeže Duha
se vzděláváním dětí jak na menším městě, tak ve velkém městě, tak i na vesnici
s přístupem k homogenní skupině dětí, stejně tak z přístupu k výrazně odlišným skupinám dětí (etnicky, hodnotově, fyzicky, sociálně, ...)

Hodlám tvrdit, že díky těmto zkušenostem dovedu lépe pochopit i "nepochopitelné" a "nepochopené". Zároveň respektuji, že na světě není "jen jedna pravda". Proto se snažím o zavádění i ne úplně tradičních postupů a způsobů řešení.

Za obrovsky obohacující zkušenost považuji předávání poznatků od jiných, skrz poznatků z reálných školních situací, různých postřehů, způsobů řešení a vychytávek. Často se účastním kurzů a školení - mnohdy jen ze zvědavosti - klidně jen proto, abych zjistil, že to jinde jde.

Nemám snahu "kopírovat", co dělají jinde - opakovaně se mi potvrdilo, že ve vzdělávání nejde takřka nic přenést 1:1. Inspirovat se, a některé návyky a metody přenášet do své praxe, se mi naopak osvědčilo velmi výrazně.

Mimochodem, jak už jsem uvedl v úvodu, i já patřím mezi ty, kteří původně pracovali úplně v jiném oboru. Své pedagogické vzdělání jsem nabyl až dodatečně, v době, kdy jsem už sám učil. Za neocenitelný, a ničím nenahraditelný, přínos studia při zaměstnání, považuji to, že jsem výuku dopoledne zažíval jako učitel a odpoledne jako žák v lavici - tedy z jedné i druhé strany. Tuto jedinečnou a obrovsky přínosnou zkušenost bych přál každému učiteli. Postupně jsem si začal uvědomovat, jak svými "učitelskými" praktikami zahlcuji jejich poznání, vymýšlím zbytečné překážky, a že vlastně spoustu věcí dělám přesně naopak.

Ve volných chvílích se věnuji turistice, jezdím na kole, obecně vítám pohyb a pobyt v přírodě.

Mám rád vlaky a jízdu v nich - klidně si dovedu zajet jen tak tam, otočit se, a hned zase zpátky.

Dlouhodobě pečuji o turistické značení. Kdo někdy šel po značkách (tedy asi všichni), tak je dost pravděpodobné, že to byly zrovna ty, které jsem tam nakreslil právě já.